Zlepšuje se to, domů přes centrum a můj první vyjetý kopec!

Ráno mi je zima. Nevím kolik je stupňů, ale fouká studený vítr a je tak nějak divně pošmurno. Každopádně zase šlapu do práce. Už je to taková rutina, že nad tím moc nepřemýšlím. Je to pořád pro mě náročný a nohy už dost stávkují, ale jedu si v klidu, koukám kolem a pozoruji svět. Je to fajn. Teda minimálně do doby, než musím slézt z kola a vytlačit to na Klíčov.

Dneska nechci být za bábovku, tak vyrážím dřív z práce. Na kousek cesty se ke mě přidává Klárka a svištímě to dolů z kopce společně. V Libni se rozloučíme a já šlapu dál. Vím, že dneska nechci jet přes Kampu. Kampy bylo tenhle týden už totiž moc. Beru to tedy přes centrum - přes Náměstí republiky, Václavák, kolem Národního divadla a přes most do Zborovské. Na Václaváku je akce Praha srdce národů a zrovna tam mluví o Limboře, takže v duchu zdravím Honzu a jedu dál. Jinak ten co tam mluvil, jakože anglicky, to byla hrůza.

U Národního divadla to je pěkně zacpané, tak jedu po chodníku. Pak už klasickou trasu až do Hlubočep.

Včera, když jsem slabošsky čekala na tramvaj, která mě vyveze nahoru, u mě zastavil cyklista, že jestli se to dá vyjet nahoru podél trati. "Já tam ještě nikdy nejela, ale vídám tam jezdit spousty cyklistů, takže to tam nějak musí jít." odpovím. No a dnes se to rozhodnu jít vyzkoušet, ať vím co radím.

A stal se zázrak! Vyjela jsem to celé! Můj první zdolaný kopec. To je radosti. Každopádně to jedu tak 100 let. Na nejnižší převod. Cestou mi spadne 3x řetěz, prostě ty nízké převody nemá rád. Ale vyjela jsem to. A mám fakt radost.

Takže vyjet se to dá. Je tam pak tedy úsek, kde jsou schody, ale to je až úplně nahoře.

Zítra to zkusím znovu.

Dnes ujeto 43 KM.