Pondělí, blbej nápad, únava a dojedu to?

Je pondělí a až se sama sobě divím, že dnes se mi chce. Cítím se tak nějak odpočatá, i když - nohy mě pořád bolí a jsou takové těžké... V práci je toho teď dost a já se snažím každé ráno vyjet kole 7h, abych nedojela úplně pozdě. Je to zajímavé, když jedu autem nebo MHD nikdy se z domu před 7h nedostanu. Jízda na kole mi šetří i čas :)

Ráno se mi jede fajn, šlapu pořádně do pedálů, hezky pěkně na 6ku nebo na 5ku a do kopců si to moc neulehčuji. Zkouším strategii, že když máknu hned pořádně od pondělí, nohy budou vědět, co je čeká a nebudou tak unavené. Vážení, to byl ale blbej nápad! Což o to, sama se divím, že nohy jedou na 6 úplně v pohodě, že nemám pocit, že jsou unavené, ale jakmile lezu pod kopcem z kola - jo, pořád to nevyjedu, rozklepou se jako ratlík a mám co dělat, to vytlačit.

Myslím si, že ten klíčovský kopec, ani na konci této akce nevyjedu, což je pro mě trochu zklamání.

Po práci musím ještě na poštu odeslat balík, jenže balík mám doma, a dávám si sraz s Matejem u pošty. Na 18h. Pošta je na Barrandově. V 18h mu píšu, že to nedám, že jsem pod kopcem a než to vytlačím, ať na mě počká. Jenže, jak jsem to hnala z práce, nohy si zase mákly a pod kopcem se odmítají hnout. Jsem bábovka.

Nakonec to dovytlačím, a dost velký kus i vyjedu až k poště, což opravdu nevím kde se to ve mě bere. Prostě už mě nebaví to bláznivý kolo tlačit a tak je lepší to jet na 1ku, ale jet.

Dojela jsem, na poštu i domů. A vážně nevím, jak to dojedu zítra a pozítří a popozítří...

Dnes ujeto 41,8 KM.