Jsem prozrazena, prvních 500 KM a točená Kofola...

"Poslední dvě jízdy tohoto týdne." utěšuji se, když vyjíždím první kopeček. I když se mi ráno chtělo, tak když mám šlapat je to boj. Týden je pro mě už dost. No, nějak do práce dojedu. Klíčovský kopec s velkým funěním vytlačím a u garáže u práce mě dojíždí Klárka. Jde vidět, že kopec nahoru nám dává zabrat oběma.

Ráno v kanceláři mě Roman prozradí ohledně mého blogového počínání a já jdu s pravdou ven. Co už, že jo. Jsem kolegům pro legraci a když Petr vyprskne tak mocně, že si poplive skoro celý monitor, mám chuť to všechno smazat. Oni jsou to jinak moc hodní kluci, ale to bych nebyla já, citlivka Lůca, kdybych se trochu neurazila. (zdravím, vy bábovky :-p)

Ale abych si nevymýšlela, Roman mě podporuje a říká, že je to dobrý a Klárka mi píše, že se jí to také líbí. Tak díky.

Z práce to chce opět trochu přemlouvání. S vidinou toho, že je venku něco přes 25 stupňů, se mi nechce vůbec. Domů se mi chce ale víc, tak jedu.

Je horko. Já nemám vodu, tak se zastavuji v MeetFactory na točenou Kofolu. Jelikož nepiju nic jiného než čistou vodu, doma nepoužíváme jiný než třtinový cukr, je to nezvyk a pro mě dost zvláštní výběr, ale moc dobrá byla. Chvilku posedím a jedu dál. Už jen kousek, beru to zkratkou, kde jsem minule píchla a když se rozhodnu, že teda trochu toho kopce vyjedu, spadne mi řetěz a já ho asi 5 minut nahazuji.

Vítězoslavně to dojedu domů a mám padla.

Někdy v předchozím dni, jsem se zamýšlela, jestli ujedu třeba i 500 KM. Tak jo, ujedu! Dneska slavím svých prvních 500 KM v životě a jsem na sebe pyšná. A to je taky #mujduvod překonávat samu sebe. Další cíl 700 KM.

Dnes ujeto 38,7 KM. Dohromady již 510 KM.