Jedu v triku, je teplo a začíná mě to bavit?

Světe div se, ale dneska mi to nějak nevadí. Po snídani se bez výmluv a naříkání oblékám a vyrážím. Je tam fakt krásně a možná i to moje předsevzetí, že když budu pozitivně naladěna zabírá a nebude to tak hrozný, pokud si to hrozný v hlavně neudělám já. Přeci jen to dělám dobrovolně a pro sebe, takže nemá cenu být naštvaná.

Ráno zkouším zase jinou trasu, u tramvajové zastávky, všichni odbočují doprava, jakoby na cyklostezku do Radotína, rozhodnu se že to také zkusím a třeba tam bude i směr do Centra.

A byl.

A ta cesta je ták krásná. Podél vody, po cyklotrase až na lihovar. To je super start do dnešního dne. Mám radost, že jsem našla náhradu za každodenní mučení se s tramvajemi na Zlíchově.

Na tváři se objevují první záblesky úsměvu a nadšení z jízdy.

K práci zkouším nakonec zase jinou trasu, jak zdolat klíčovský kopec. Kolo teda celou dobu tlačím, jelikož je terén tak moc členitý a všude jsou kusy pokácených stromů, že se bojím abych tam nepíchla. Pořádně ani neumím popsat kudy jsem šla, ale vyjela jsem na Vysočanské estakádě a to pak už bylo kousek do práce.

V práci ještě organizujeme čtvrteční sraz na náplavce, abychom využili akce kafe na triko.

Z práce se mi jede fajn, je to divný, ale začínám mít pocit že vyvézt se tramvají je pro bábovky a opět jedu přes Prokopské údolí až domů.

Blbne mi aplikace strava a to mě štve, zítra zkusím jinou.

Dnes ujeto 43 KM. Zadek teda pořád hrozně bolí.