Konečně tepleji, bolavý zadek a černá zmrzlina?

Přemýšlím, jak začínat větu jinak než, že se mi nechtělo, ale nic nevymyslím, takže:

Nebudu lhát, že mi chtělo - nechtělo, ale když už jsem se oblékla a vytlačila kolo ze sklepa, jelo se mi dobře. Až teda na ten bolavý zadek. To je hrozné, ne a ne si zvyknout. Na ruce je mi ještě zima, ale jinak sluníčko. Na Zlíchově se rozhodnu, že pojedu po cyklotrase A1 - tedy s tramvajemi od Lihovaru až na Anděl. Zjišťuji, že to není vůbec zlý a budu to asi střídat, ať si ode mně, kluci nádražáčtí, trochu odpočinou.

Cestou do práce taky hodně přemýšlím nad tím, co sem napíšu, co Vám sdělím. Moc toho není - pořád mě jízdy stojí hodně sil, kopec klíčovský kopec pořád nevyjedu (ale snažím se a dnes jsem vyjela zas o kousek víc) a pořád nenávidím kostky za Kampou.

Docházím ale postupně k závěru, že si to chci udělat hezký, nepotřebuji být nejrychlejší, o to v této soutěži ani nejde, ale chci vytrvat a, nebudu si nic nalhávat, chci to hlavně nandat kolegům z práce! Už jsem jim totiž zase o několik KM ujela a můžu jim vesele říkat "bábovky".

V rámci "udělat si to hezký" si cestou domů naplánuji trasu přes zmrzlinárnu Angelato na Újezdu pod Petřínem. Dávám si rebarborovou a černý kokos - kokosový sorbet obarvený živočišným uhlím. Na efekt dobré, ale normální kokos je mnohem lepší. Rebarbora na mě dost sladká. Konstatuji, že je to fajn zastávka a budu ji praktikovat častěji. Pak dostávám ještě SMS, že kolegy Romana. Je na Kampě s Eliškou a jejich malou Agátkou a vracím se ještě tam.

Cesta domů pak uběhne o dost rychleji a do kopce se vyvezu tramvají.

Jo, takhle se mi to líbí.

Dnes ujeto 39,1 KM.