Krize, zima, vzdám to?
Nechce se mi, fakt se mi nechce. Musím přestat s vytahováním se a pošťuchováním kolegů stylem "Já Vám to všem stejně natřu, vy bábovky!", protože po tom co si Roman zapsal nové kilometry, mi dýchá na záda a myslím si, že mě každým dnem předjede. Ale já se nedám jen tak a proto i dnes, s obrovským přemáháním, jsem vyjela. Ráno jsou cca 3 stupně a já mrznu. Nohy jsou snad víc unavené než v pátek a stojí mě to hodně sil. Kostky na Kampě mě dohánějí k šílenství. Kopec na Klíčov částečně vytlačím, ale kousek přeci jen vyjedu. Nevím sama, kde se ve mě toto odhodlání bere. K tomu všemu mi pěkně mi vrže řetěz, po té jízdě v dešti trochu zreznul.
Vím, že cesty domů z práce jsou víc v pohodě, proto si naplánuji první výjezd na Barrandovský kopec - dneska žádná tramvaj, která mě z Hlubočep vyveze nahoru. pěkně sama přes prokopák a Klukovicemi nahoru. Jede se mi dobře, nejedu zrovna nejrychleji, poprvé se zastavuji a fotím i něco jiného než sebe, uřícenou, zpocenou... Je to fajn. Když míjím Hlubočepskou tramvajovou zastávku, trochu se bojím, že to nevyjedu a nejraději bych se zas nechala vyvézt. Ale přesto to jedu zkusit. Cesta se pak trochu vleče a já nemám už moc sil, ale dávám a to a po boji dokonce vyjíždím i velkou část kopce nahoru. Jsem na sebe pyšná. Domů už je to pak jen přes pár ulic a z kopce!
To by bylo. Dnes ujeto 43,5 km. Taky máte puchýře na palcích na rukou z jízdy na kole? Já jo!
