Poprvé mi spadl řetěz, s Lukášem zkouším vyjet kopec k práci jinudy, poprvé jedu oficálně jako zareg
Ráno mám fakt krizi, nechce se mi a cestou si přehrávám kolik kopců mě ještě čeká a už dopředu kleju. Mám já tohle zapotřebí? Cestou potkávám kolegu Martina, který jede na Kongresák, potká mě zrovna v slabé chvilce, kdy dost sprostě nadávám. Po chvilce se odpojí a jede dál svým směrem. Při další slabší chvilce potkávám dalšího kolegu - Lukáše. Když už se "těším" na mírný sjezd do z Libně Vysočan a načerpání sil na Klíčovský kopec, Lukáš navrhuje zkusit jinou cestu. Nechce se mi, ale když mi řekne, že je to alternativa k vyjetí kopce k práci jinudy než před ten klíčovský krpál, kývnu. Jen, co otočím kolo, zmíní: "Jen tady hned na začátku je takové prudší stoupání". Po mém zděšeném výrazu, rychle dodává: "To ale můžeme vytlačit". Ok, jedeme.
No, abych nebyla bábovka, snažím se šlapat, ale stejně po chvilce tlačím kolo a Lukáš na mě čeká. Kopec je to pořád stejně odporný a mě přijde, že i o dost delší. Ještě mi v půlce spadne řetěz, ale Lukáš jej zkušeně nasazuje..
Cesta domů jsem ujela fakt rychle za 53 min a cesta byla v pohodě, až na tři tramvajáky, kteří mě nevzali do tramvaje. Aspoň jsem si zjistila, že do tramvaje mohu s kolem až po 19. hod... A novinka je ta, že cestou z práce již jedu jako za registrovaný účastník soutěže - kolegové mě přesvědčili a platí to firma - díky! :) Začíná se ve mě probouzet, můj soutěživý duch a chci to všem natřít ještě o to víc. Dnes najeto asi 38,5 KM.
